Fakta o Moravském krasu

  • rozloha: 96,8 km2
  • nadmořská výška: 216 - 546 m n. m. 
  • vyhlášení: 28. 8. 1956
  • nové vyhlášení (úprava hranic a zonace): 18. 3. 2019 (účinnost od 1. 4. 2019)
  • 19 maloplošných zvláště chráněných území: 4 národní přírodní rezervace, 2 národní přírodní památky, 12 přírodních rezervací, 1 přírodní památka
  • Natura 2000: 1 evropsky významná lokalita

Základem Moravského krasu je vápenec – hornina, která vznikla před necelými čtyřmi sty miliony let ukládáním vápnitých schránek organizmů žijících v tehdejším moři a vápnitého kalu. Během dalších stamilionů let geologické síly vápenec různě rozlámaly a posunuly. Velmi důležitá však je jedna unikátní vlastnost této horniny: rozpustnost vodou. Působením vody a procesem krasovění vznikly v blocích vápenců nejrůznější krasové úvary, jako jsou závrty (kruhovité prohlubně o průměru jednotek až desítek metrů, kterými jsou poseté jinak rovinaté plošiny), skalní věže, hluboká kaňonovitá údolí označovaná jako žleby a labyrinty jeskyní. Podzemní prostory jsou s povrchem propojeny často přes závrty, kde do nich prosakuje voda, a také systémem ponorů a vývěrů – míst, kde voda z povrchových toků mizí do podzemí, aby se o pár kilometrů dále zase vrátila na povrch.

Pestré světy

I díky tomu je Moravský kras cenný – na vápenci vznikají úživné půdy, a proto často hostí druhově bohatá společenstva rostlin. K této bohatosti přispívá také poloha území na hranici panonské a kontinentální biogeografické oblasti, které mají výrazně odlišná společenstva rostlin a živočichů, která se potkávají a mísí právě zde. Podíváme-li se na to ještě detailněji, pak sem ze západu zasahují prvky Českého masivu, z jihu teplomilné panonské a z východu druhy karpatských lesů. Pestrost přírodních stanovišť s naprosto rozdílnými podmínkami, které vyhovují různým druhům, umocňuje i vertikální různorodost, od výsluných strání, přes hluboká údolí až do temných jeskyní. 

Kronika dávných dob

Celé území je navíc jakousi živou kronikou. Ve vápencích nacházíme zbytky organizmů, jako jsou koráli nebo amoniti, do prohlubní a jeskyň napadala nejen hlína, ale dostaly se tam také kosti mamutů, jeskynních lvů a medvědů z dob ledových. Jeskyně využívali i naši předkové jako domovy či úkryty před nepřízní počasí, a tak v nich najdeme i památku na ně. Unikátní je třeba nález sto tisíc let staré čelisti neandrtálce z jeskyně Kůlna, rytiny koní a bizonů na koňských žebrech z Pekárny i spousty dalších předmětů.

Nejstarší i nejmladší chráněná krajinná oblast na Moravě

K ochraně této zajímavé oblasti, lákající statisíce návštěvníků ročně, byla vyhlášena chráněná krajinná oblast již v roce 1956 – jako první na Moravě. Nové poznatky i změna doby byla motivací pro nové vyhlášení CHKO, k němuž došlo v roce 2019. Rozloha chráněné krajinné oblasti se mírně zvětšila (z 92 na 96,8 km2), některá přírodně nepříliš cenná území byla vypuštěna výměnou za jiná. Změnila se i zonace, určující základní podmínky hospodaření v krajině, a to díky výraznému pokroku v mapování jeskyní. I když jsou ukryty pod povrchem, jejich stav úzce souvisí s tím, co se děje nad nimi. Posláním CHKO Moravský kras je předat krajinu a přírodní dědictví v co nejzachovalejším stavu dalším generacím.